Dlouhodobý quest 3 - Návrat bohů

[A&N s.r.o.]

Skřípání kol starého dvoukoláku se šířilo kameny průsmyku.
Starý Krutinožka absolvoval tuhle cestu už několikrát. Nakoupit materiál u elfího překupníka, pečlivě uložit a přikrýt tak, aby severské počasí zboží neublížilo a vše dovést do Větrova kde čekal již severský překupník. Tam směnil kůže za zlato, nechal dvoukolák ladem a vyrazil do ostrovní pevnosti trochu peněz utratit.
Absolvoval cestu tak často, až ji znal celičkou zpaměti. Každý kámen, každou prasklinu, ve skále, každý keř na cestě měl pojmenovaný. Tenhle byl bidlo (celý holý s ulámanýma větvičkama) tenhle zase babka a tamten ... no tamten vlastně jméno neměl. Ale slíbil si, že do příští cesty pro něj nějaké jméno vymyslí.

Zrovna přemýšlel, jestli tentokrát zvolí ženské nebo mužské jméno, když si najednou před sebou všiml několik pohybujících se světel. Chvíli jen tak mžoural do tmy a pak raději zastavil. Ukryl dvoukolák, přehodil přes sebe přehodil elfí plášť a čekal ...

[A&N s.r.o.]

Pět drobných ale robustních postav - zřejmě trpaslíků - stálo pentagramovém uspořádání a jedna, zcela nahá a spoutaná řetězy, ležela před nimi uprostřed kruhu.
Roucha bílá jako sníh, zdobená jemným a zlatým lemováním, odrážela světla plamenů ve fantastických stínech.
Každý z bíle oděných postav držel v rukou louč a s hlavou zakloněnou k nebesům nechával padat sněhové vločky do svých očí.

Druhou rukou třímal sekeru na krátkém topůrku a vítr roznášel do okolí zvuky stále opakované mantry "Au-ril".
Neznámí uctívači postupně přesouvali svůj pohled z nebes na jejich budoucí oběť krčící se před nimi. Rychlost a intenzita opakování mantry se stupňovala až najednou, po sborovém zvolání jména ledové bohyně zasvištěly jejich sekery vzduchem aby se znovu a znovu zakusovali do obětované bytosti.

Křik neznámého se nesl skalami a pomalu stoupal k nebesům.

[A&N s.r.o.]

Krutinožka celou scénu pozoroval ze svého úkrytu. Nevěřil svým očím. Nevyvolávali neznámí Auril?
Proč by ale Auril vyžadovala lidskou oběť?


Stařík se vyhrabal ze svého úkrytu a rozhodl se, že dnes v noci dál pokračovat nebude.
Nechal dvoukolák dvoukolákem a vydal se zpět do elfí vesnice, aby všem pověděl, co dnes viděl.

[A&N s.r.o.]

Do vesnice dorazila zpráva z nejvzdálenější věže hlásící ozbrojenou jednotku trpaslíků, kteří momentálně ovládají větrov. Hlídky oznamují, že jsou bojovně naladěni a blíží se k věži rychlostí pochodu.

// Start další části světopříběhu po restartu v 6 hodin.

[A&N s.r.o.]

Po dlouhé době, kdy ostrovem vládla harmonie, klid a mír se zdá, že opět dochází na řinčení zbraní.

Obyvatelé Větrova, trpaslíci - věrní to následovníci bohyně Auril, která je pozdvihla a vyvedla z útlaku orků, se vydali pod bojovými prapory na cestu ze severských zemí do střední části ostrova, směrem k Elfí vesnici. Po zuby ozbrojená výprava byla však zastavena předsunutou elfskou hlídkou, která se zabarikádovala ve strážní věži a přesným odstřelováním z luků znemožňovala další postup cizí, ozbrojené moci.

Trpaslíci, rozzuření nenadálým odporem vzali věž stečí ve snaze ji strhnout k zemi, ale naštěstí pro elfí obránce, bylo vyslyšeno jejich volání a z elfí vesnice vyrazila ozbrojená skupina ku pomoci.

Následné proběhnuvší vyjednávání odhalilo pravý záměr trpasličího pochodu a to ten, že bylo jim vyjeveno jejich - jak ho nazývali - "Prorokem", že Velekněžka Auril je držena proti své vůli v Elfí vesnici a žádali aby ji byl umožněn odchod do Větrova, kde své bohyni zasvětili chrám hodný její slávy. Požadavek byl značně překvapující, protože nikdo z vesničanů si věznění velekněžky nebyl vědom a rychlá inspekce vesnice potvrdila, že velekněžka je sice neznámo kde, nicméně není držena proti její vůli v elfí vesnici.

Další vyjednávání - kterého se zúčastnili i dva trpaslíci a jistý paladin - ukonejšilo velitele severské armády.
Ten se vrátil k jednotkám aby je o vzniklé situaci zpravil - nicméně k překvapení obránců vesnice - byl zabit postavou vystoupivší z řad trpaslíků, která následně dala rozkaz k útoku.

Větrované byli však smrtí svého velitele natolik rozhozeni, že se jejich řady roztříštili o obránce vesnice jako voda o pevnou, nehybnou skálu...

[A&N s.r.o.]

Hlášení o výskytu Drowů v okolí Větrova, které bylo zprostředkováno družinou kolem veledruidky, přilákalo na Kandelábrii skupinu dobrodruhů toužících po tom, takového drowa spatřit a zkřížit s ním své meče. Různé skupiny se rozptýlily po oblastech, které byly identifikovány jako vstupy do podtemna aby na případné temné elfy připravilo smrtelnou léčku...



***
Ne nadarmo se říká, že kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
Objevují se hlášení o znetvořených torzech těl dobrodruhů pohozených u vchodů do podtemna.
Někteří podezřívají příšery, potulující se v těch oblastech, druzí zase říkají, že je to práce drowů.
Kdo ví ...

[A&N s.r.o.]

Veledruidka a její družina se pokoušeli vyjednávat s větrovskými. Po vesnici se šušká o neúspěchu vyjednávání a nervozita narůstá. Lidé se ptají, kde je Velekněžka Auril a proč se skrývá.



***
http://kandelabrie.dyndns.org/chat/index.php?topic=6317.msg140008#msg140008

[A&N s.r.o.]

http://kandelabrie.dyndns.org/chat/index.php?topic=6391.msg139396#msg139396

Všichni drowové do jednoho padli na kolena, jejich bohyně je vyslyšela. "Kdo mě přivolal, kdo mě probudil z mého spánku?!" ozvalo se hlavní budovou.
"Mer'Aste a tvoji věrní, rod Maivert má paní." ozvala se kněžka v odpovědi. Shar byla slabá jako moc podtemna sama. Potřebovala oběť. Chtěla oběť.
Maiev ihned začala vyvolávat v davu jméno svého otroka Alana, ale bohyně odmítla tak mrzkou oběť a proto vybrali jednoho z drowích bojovníků.
Toho připoutali k oltáři a obřadní dýku mu Mer'Aste zarazila do hrudi. Chvilku kvílení nahradilo ticho a unikající duši začala lapat temná bohyně ve formě černé sféry.
Byla potěšena. Síla se jí navrátila skrze věrné, ze kterých se stali vládci Elg'Cahl. A tím pádem celého podtemna.
"Běžte, opravte toto město v mém jménu, a vytvořte z něj centrum mé moci."

Jak bohyně rozkázala, tak se i stalo. Pod vedení rodu Maivert se Elg'Cahl počal zvedat z prachu.
Nejdříve byly opraveny hradby tak, aby hrůzy podtemna byly drženy v bezpečné vzdálenosti a pak bylo postaráno o všechny, kteří mohli být užiteční při nadcházejících dnech plných strádání a dřiny. Slabí a bezcenní byli obětováni a jejich krev naplnila obětiště před nově vztyčenou sochou oslavující navrátivší se bohyni.

Moc Shar rostla dnem ode dne s každou obětí a každým obřadem byla její přítomnost hmatatelnější a její vliv rozsáhlejší a když jí byla předložena k pohlcení životní esence uzmutá padlé velekněžce Loth, bylo jí umožněno opět vstoupit do světa, ze kterého byla vyhnána na Ostrově králů.

Drowové, povzbuzeni její přízní se odvážili vystoupit na povrch (odtud do centra jejího moci začali proudit otroci, byliny a vzácné dřeviny v podtemnu tolik nedostupné) a počali pátrat po dalším zdroji moci pro svou stále sílící paní - veledruidce bohyně Dannan, vůči které chovala Shar nekonečnou nenávist. Byla to totiž právě ona, kdo se největší mírou zasloužila za její pád.

[A&N s.r.o.]

Několik dobrodruhů putující za obchodem spatřili několik trpaslíků v živém rozhovoru s Duegary ze Zlaté hory.
Zlí jazykové tvrdí, že to nic dobrého nevěstí.

Elfí vesnice byla napadena. Armáda trpaslíků prošla zlatou horou a napadla věž v podhůří a temném lese. Tyto byly rozbořeny a jejich obránci zmasakrováni.
Před nečekaným přepadem ochránili vesnici členové JEHO řádu, kteří s fanatickým odporem zastavili nepřátele na pomezí elfího lesa a jeho útok odrazili.

Není pochyb, že Eflí vesnice je od dnešního dne ve válečném stavu se Seveřany.

Vesnicí se počala šířit panika a někteří z jejích obyvatel otevřeně vyjadřují nesouhlas s uctívání Bohyně Auril a žádají, aby byla její velekněžka vyhnána z vesnice.

[A&N s.r.o.]

Neklid kolem velekněžky narůstá a lidé čím dál hlasitěji reptají proti její přítomnosti ve vesnici. Jejich hlavním argumentem je, že právě kvůli ní je vedená otevřená válka se seveřany...

// Dnes ve večerních hodinách dle dostupnosti velekněžky Auril

[Michal[SK]]

*Neznámo kdy, neznámo kde*

Její postava se majestátně nesla dokonale svižným krokem napříč temným světem.
Nikým nespatřena, jak si přála, míjela nižší tvory téhož světa jenž by jindy žasli a prchali hrůzou nad dokonalosti jenž z ní doslova sršela.
Podoba ženy ebenove pleti připomínala spíš neživé umělecké dílo, s tváři dokonale vyhlazenou, hrající tvary nesmírné krásy, v harmonii dokonalého zla jenž bytost představovala.

Dny Její největší slávy se rozplynuli jako těla mnoha nešťastníku v jezeře žíraviny, které právě míjela.
Sváry a boje o moc nebyly v panteonu ničím nevídaným.
Dlouho se však nestalo, aby jeden z bohu uchvátil tolik moci, na úkor jiného.

Už dlouho se nestalo, aby se nesměla spolehnout na moc, jenž čerpal ze zástupů věřících, kteří věrně vzývali Její jméno po staletí.
Oddaných kněžek a zlomených mužů, národa, jenž žadonil i o ten nejmenší kousek její přízně, jenž měl možnost urvat pro své prchavé bytí.

To vše teď patřilo jí „Paní noci“ vyslovila s tou nejpichlavější ironii.
To já jsem jejich jediná!
To přede mnou se máji válet v prachu!
To já jsem Tá, jenž je obdařila životem který dal jejich bytí vznešený smysl!
Já je přivedla do tohohle ráje!
Proklínám tvé jméno Shar!

Teš se ze své přízně a moci, jelikož tak jako žádna neprotrvá věky!
Nadejde čas a nezáleží na tom, zda uplynou staletí, nebo celé věky, nadejde chvíle, kdy věrní opět budou vzývat jméno své královny a ta pak krutě ztrestá každého, kdo co i jen v nejvzdálenější myšlence pošpinili její jméno!

[A&N s.r.o.]

Velekněžka svolává své věrné ve snaze uspořádat triumfální cestu do větrova a urovnat ze své pozice spor mezi trpaslíky a elfí vesnicí. Mnoho lidí pochybuje, že toto je pravý důvod její cesty, tak jako tak, ale shánějí koně a by se k její výpravě mohli připojit.


// POSUNUTO, potřebujeme se sejít s velekněžkou

[Twinkee]

Velekněžka svolala své kněží a věřicí tesně před svítáním u ohně blízko Elfí vesnice. Když se konečně dostavili všichni očekávaní, vyrazili na cestu.. akorát svítalo.
Cesta průsmykem byla kupodivu bezproblémová, ale zlo které je vyhlíželo na severních pláních nikdo nečekal. Zástupy orků, vytrvale stály a vyhlíželi. Jejich hordy se táhli až skoro k cestě u Větrova. Ale zvládli to, přes krvelačné orky se dostali. Teď je čekala ta horší část cesty, původní obchodní cesta do Větrova byla zavalena kamením a tak to museli obejít přes horu. Už byli skoro u bran, však přepadla je skupina snad deseti lupičů.. nevídaně silných. Velekněžky bojovník to málem smrtelně odnesl. Zbytek jejích lidí zavčasu zasáhl a tak se podařilo mu pomoci.

Dorazili k branám Větrova, trpaslíci se tvářili že tam nikdo není. Museli několikrát bušit jako o život, když se konečně jeden z nich rozodl aspoň se podívat kdo to je.
Po zjištění přítomnosti samotné velekněžky a jejich  věrných se vydal vyřídit zprávu prorokovi, který jí už netrpělivě vyhlížel.

Byla zavedena do chrámu Auril, ale to co její oči viděli to nebyl chrám Auril. Ne tady to jen tak vypadá.. Ty obrazy.. ten oltář.
Všechno upraveno, neodpovídalo to učení Auril. I bojovník si toho všiml, chtěli se sejít s prorokem. Doposud je doprovázel pouze jeho mluvčí.
Po krátkém naléhání mluvčí kývl a zavedl je do větrovského hradu, kde se měli sejít s prorokem.

Mezitím než prorok přišel, měli čas si pečlivě prohlédnout hrad. Hradu zcelaznačně dominovala socha, socha s tajně zabudovaným oltářem.
To už velekněžku dopálilo, něco tu nehrálo. Když se prorok konečně dostavil, plně ozbrojen s tváří skrytou v helmě, dali se do rozhovoru.
Ale vadil mu její doprovod, nebyl mu pochuti. Nakonec když ho donutila schovat zbraň, kývla na soukromí rozhovor mezi čtyřma očima.

Odešli spolu do horní části hradu, tak velkolepý hrad ještě neviděla. Prorok spustil, říkal že mu její paní Auril do snů vkládá obrazy.
Obrazy toho co chce aby udělal, její přání... V tom se na něj obořila, proč to její paní neukazuje ve snech jí. Její jediné věrné po celé věky.
Bylo jí jasné, že tu něco nehraje ale nedala na sobě nic znát. Tvářila se, že mu věří. Nemohla riskovat žádný špatný krok, ne když tu s ní byli skoro všichni její kněží. Nemohla si dovolit o ně přijít. Nechala ho mluvit, prý si její paní přeje zabrat celý ostrov, položit ho do věčného ledu a zimy. A jako první chce srovnat se zemí Elfí vesnici. Prorok chtěl vědět kde je nejlepší zautočit, na to mu však určitě neodpověděla. Nechala si čas na promyšlenou. A jeho zanechala v domění, že jí oblafnul.


Dostali prozatím ve Větrově menší barák, kde velekněžka povolala svého kněze Garase aby se staral o chrám a hlásil případně nesrovnalosti.
Hlavně aby zjistil něco víc o místním prorokovi a trpaslících. Celé se jí to nezdálo a nebyla sama. Prorok vůbec nevypadal jako někdo kdo v Auril věří.
nelíbilo se jí to, všechny ty nevraživé pohledy trpaslíků jí ještě utvrzovali v nejistotě která jí obklopovala.
Musí vědět co za tím je, proč tolik prahne po smrti veledruidky. Musí se s ní sejít.

[A&N s.r.o.]

Temný hrad v lesích se opět stal rejištěm zla.

Upíři, posílení cizí magií pod rouškou uměle vyvolané noci zaplavili ostrov a napadali dokonce obyvatele elfí vesnice, jejíž magická obrana se projevila slabší, než byla ještě před pár měsíci.
Výprava dobrodruhů vše vrátila do správných kolejí, nicméně otázky o původu cizí magie zůstaly nezodpovězeny...

[A&N s.r.o.]

Poslední esence byla získána. Poslední zámek padá. Železa svazující mé chladné já nechť povolí, nechť se projeví má pravá podstata, mé temné já plné chtíče a zášti, plné nenávisti vůči všem, kteří mou vůli svázat a uvěznit na vždy chtěli.